Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Národ který nezná své hrdiny, další mít nebude.

20. 03. 2017 15:54:14
Často slýcháme že Češi nemají své hrdiny. Že jsme se vždy vzdali bez boje. Někteří dokonce říkají, že jsme národ zbabělců a kolaborantů. Pěkná blbost! Náš národ má své hrdiny.

Češi jsou zvláštní národ. Nejdřív uplákavají nad tím, že jsme národ bez hrdinů. Když se někdo snaží hrdiny, jejich vzpomínky či vzpomínky na ně zaznamenat, je nazván vlastizrádnou neziskovkou. A když už nějakého toho hrdinu máme, najde se vždycky někdo, kdo je přesvědčen o tom, že to nebyli žádní hrdinové, jenom vrazi. Ano narážím na bratry Mašíny. A dělám to zcela záměrně, protože právě případ bratrů Mašínů a jejich skupiny je klasickým příkladem pokřivení české společnosti. Pořád bereme Majora Zemana jako výklad dějin. Prostě těch čtyřicet let se na nás podepsalo. S tím moje generace nic neudělá, protože budeme pořád stát na rozmezí. Snaha o objektivní výklad našich dějin je často postaven principu generačního konfliktu. Prostě naši rodiče mají strach z otázek tipu: „Táto a tobě to bylo jedno?“. Málo kdo si umí přiznat to, že byl součástí soukolí. Má strach z pocitu viny. Aby bylo jasno, nechci nikoho soudit ani moralizovat. Nepřísluší mi to.

Kdyby se sedlalo

Jan Masaryk kdysi na otázku, jak by TGM reagoval na Mnichov. Omlouvám se za nepřesnou citaci, ale odpověděl něco ve smyslu: „Tož když to musí být, tak dajte sedlat.“ Jak by asi dopadlo, kdyby ČSR nepřistoupilo na Mnichov. Asi se všichni shodneme na tom, že by to byl masakr naších národů. Jenže možná by nás bylo méně, ale každá rodina v této zemi by měla svého hrdinu. A jaký jiný odkaz by měl stát za to abychom ho bránili než někdo, kdo prolil, vlastně i naši krev. Mám strach že i taková oběť by šla v dnešních dnech vniveč. Prostě i kdyby se tehdy sedlalo, našli by se dnes takoví, co by říkali že nás Masaryk vtlačil do masakru, že krev je na jeho rukou, ne Hitlera. A přesně to je nám vlastní. Vzít historii a omlouvat jí dnešek. Naši neschopnost, vypočítavost. Náš strach. Představte si na chvíli, že náš národ by byl čistý list bez historie. Na koho by jsme to všechno hodili? O diktátu EU mluvíme jen proto že se můžeme ohánět diktátem z Moskvy, dříve z Berlína, ještě dříve úpěním pod Rakouskem. Nikdy se neposuneme do střední Evropy, pokud se na dějiny budeme dívat jako východoevropský, post sovětský satelit. Satelit, který je pouze dočasně odpojen, ale čeká na to až jej někdo znovu zapojí do vysílání. Dle mého názoru by se nepřistoupením na Mnichovskou zradu nic nezměnilo, pouze by bylo ještě víc zapomenutých pomníčků.

Hrdiny máme a co dál?

Jenže co když hrdiny máme? Jistě že máme! A jaké. Zrovna zítra si budeme připomínat tragickou smrt jednoho ze Tří Králů, Václava Morávka. Muže, který věřil jen v boha a svoje pistole. Muže legendy. Který jiný evropský národ má hrdinu, který se pokusil zabít Himmlera, řídil domácí odboj, vyhazoval do vzduchu lokomotivy, scházel se dvojitými agenty, aby si pak nechal připálit cigaretu od gestepáka který mu a jeho lidem šel po krku. Smrti se postavil čelem. Viděl, jak jeho spolupracovníka zatýká gestapo, neváhal, tasil a rozběhl se. Jeho příběh, by si zasloužil zfilmování, jenže to zase budeme muset počkat, než ten film nenatočí někdo za nás. Nám totiž takové filmy nejdou. Nám jdou filmy o malém člověku, který se snaží v klidu přežít bez problému.

Ještě více smutné je že odkazu hrdinů jako byl třeba „pobožný pistolník“ se v dnešní době chytají pitomci. Myslím tím například ultranacionalistické hnutí PRO-VLAST, které se snaží přiživit na současné celospolečenské situaci a obnovit, nikdy pořádně nefungující, síť buněk autonomních nacionalistů. Přesně toho spolku, ze které vzešli „vítkovští žháři“ nebo vedoucí postavy Národní Demokracie. Je to stejné jako z falešnými citáty na facebooku. Je jedno, co dotyčný dělal a říkal, stačí že má známí obličej. Potom mu vložíte do úst to, co lidé chtějí slyšet a je to. Prostě dokud nezačneme s odkazem našich hrdinů zacházet na úrovni a profesionálně, dál budeme hnát vítr do plachet extrémistům, kteří si jejich odkaz přehnou přes koleno a spráskají ho. Už s tím máme zkušenost. Čtyřicet let se tu učilo jen o komunistickém odboji, o tom, jak ČSR osvobodili pouze Sověti a americká armáda nechala Prahu krvácet. Proto se asi dodnes nedokážeme reálně dívat na činy levicového odboje.

Jak z toho ven?

Možná se ptáte, co s tím dělat. Jak to napravit. Moje odpověď je prostá. Čtěte, naslouchejte a dělejte si na věci vlastní názor. A o tom názoru diskutujte, snažte se pochopit proč má někdo jiný názor. Protože dokud nebude otevřený jeden druhému, neotevřeme se budoucnosti. A budoucnost za to stojí. Protože pokud se naše společnost neotevře budoucnosti jako celek, zase se budou muset najít střelci kteří věří jen v Boha a svoje pistole.

Autor: jakub stacke | pondělí 20.3.2017 15:54 | karma článku: 12.48 | přečteno: 434x

Další články blogera

jakub stacke

Tábory družby, Arťok a noční vlk Foldyna

V pátek investigativní server Hlídací pes, přinesl informaci a o delegaci zástupců ústeckého kraje na veletrh cestovního ruchu. Už jsme si zvykli na to, že takovéto veletrhy jsou pro komunální a krajské politiky zpestřením práce.

19.3.2017 v 12:10 | Karma článku: 15.20 | Přečteno: 417 | Diskuse

jakub stacke

Týden #2 aneb všeci kradnů a ještě k tomu hulí jointy

Hrdinný zákrok proti narkomafii, vlci na D1, vlci v ČSSD a podvody ministra financí. Tak to byl tento týden.

17.3.2017 v 9:09 | Karma článku: 14.36 | Přečteno: 559 | Diskuse

jakub stacke

Existují věci, pro které stojí za to trpět

Dnes uběhlo přesně čtyřicet let od tragického úmrtí pana profesora Patočky. O životě a díle tohoto výjimečného filozofa a mluvčího Charty 77 se toho napsalo, natočilo a napovídalo spoustu. Ale stejně mám dojem, že to nestačí.

13.3.2017 v 12:10 | Karma článku: 13.03 | Přečteno: 414 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Vlasta Fišrová

Jaké to je vyhrát cenu za radniční zpravodaj

Tady můžu být dost osobní, my blogeři takoví jsme. Tříbíme si tu svoje osobní postoje, píšeme o životě. A že ten život ale přináší příběhy. Není to žádná červená knihovna, je to mnohem zajímavější a pestřejší. Baví mě to náramně.

29.4.2017 v 8:39 | Karma článku: 5.22 | Přečteno: 117 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Den s prezidentem

Přijel jsem do Egypta, tentokrát ale nikoli kvůli korálovému moři, abych doplnil svou podvodní koleci rudomořské fauny. Měl jsem tu čest setkat se s prezidentem.

29.4.2017 v 8:00 | Karma článku: 7.20 | Přečteno: 235 | Diskuse

Zdeňka Staňková

Šrouby se utahují (už dlouho a nejen ve vzdělávání)

Poslední měsíce se objevuje téměř každý týden další zpráva o tom, co si zase na MŠMT vymysleli úžasného. Jednou ze skutečných lahůdek je povinné předškolní vzdělávání.

27.4.2017 v 18:15 | Karma článku: 31.39 | Přečteno: 2906 | Diskuse

Jana Horáčková

Báseň je šepot duše.

Co je báseň? Ozdoba všedního dne. Objeví se tiše a jako motýl lehce usedne na naše rameno. Odhaluje nám krajiny v nás i kolem nás svým osobitým a poetickým jazykem.

27.4.2017 v 11:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 64 | Diskuse

Ilona Ubryová

Penzion

Dnes nic neřeším. Venku je pršavo a všichni bědují, namísto aby byli rádi, že déšť zalije zem. Sedím v noře a jen pozoruji, jak se lesknou střechy. Cvakot kapek o parapety mě naplňuje klidem při pomyšlení, že sedím v suchu a teple

27.4.2017 v 6:30 | Karma článku: 7.86 | Přečteno: 305 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 12.91 Průměrná čtenost 416

Nezávislý, internetový glosátor z východu. Pracující jako koordinátor u nejmenované neziskovky. Ve volném čase se živí jako OSVČ.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.